Mnohavrstevný pasivní střešní fotonický chladič sestrojili Aaswath P. Raman a Shanhui Fan se svými kolegy z kalifornské Stanfordovy univerzity. Nejhořejší silně reflexní tenká stříbrná vrstva slouží jako zrcadlo, které odrazí většinu dopadající záření. Pod ní se nachází sedm tenkých vrstev střídavě z oxidu křemičitého SiO₂ a oxidu hafničitého HfO₂. Horní čtyři odrážejí zpět sluneční záření, které proniklo stříbrnou vrstvou nad nimi. V tomto uspořádání se odrazí 97% dopadajícího slunečního záření. Spodní tři vrstvy slouží k radiačnímu chlazení prostor pod nimi. Zespoda se ohřívají a vyzařují nahoru infračervené záření o vlnových délkách mezi 8 a 13 mikrometry, které bez problémů proniká atmosférou. Při energii dopadajícího záření 850 W/m² ochladí vnitřek budovy o pět stupňů pod okolní teplotu, přičemž přenáší ven energii 40, 1 W/m². Radiační chlazení je již déle známá technologie, nicméně doposud nepracovala dobře kvůli přílišnému ohřívání chladičů za slunných dnů, kdy je třeba chladit nejvíc. Integrování ještě starší technologie zrcadla přímo do radiačního chladiče vznikla obstojně fungující klimatizace.